DOMŮ POMŮCKY


 

SENZOMOTORIKA

Bez názvuSenzomotoriku můžeme popsat jako souhru smyslových orgánů, respektive jejich vjemů a tělesného pohybu. Pod tím si můžeme představit spojení motoriky a vnímání prostřednictvím smyslů díky nejrůznějším receptorům, tedy motorické a senzorické složky pohybu. Při velkém zjednodušení můžeme říci, že motorická složka zajišťuje samotné provedení pohybu a složka senzorická jí ke správnému a koordinovanému projevu dodává potřebné informace. K tomu dochází pomocí oblasti očí, rovnovážného ústrojí v uchu, z receptorů svalů a šlach, kloubů, kůže a jiných. Obě tyto složky jsou navzájem velice úzce spjaté a jedna bez druhé nemůže existovat a dobře fungovat. Vešechny informace z receptorů jsou vyhodnocovány v centrálním nervovém systému - CNS - mozek, mícha a následně jsou vydány příkazy, jak správně a adekvátně zareagovat na daný podnět svalům.

SENZOMOTORIKA A LABILNÍ PLOCHY

Metodika stimulace u senzomotoriky je využívána především pro terapii nestabilního kolene a kotníku, ale využívá se čím dál častěji také při terapii funkčních poruch pohybového aparátu. Tato technika obsahuje soustavu balančních cviků, které se provádějí v různých polohách. Při korekci držení těla začínáme vždy od distálních částí těla a postupuje proximálně. Cvičení se provádí naboso, protože z bosé nohy je mnohem lepší aferentace, lépe se kontroluje kvalita pohybu a cvičení je bezpečnější. Senzomotorika využívá toho, že všechna cvičení se nejprve provádějí na pevné podložce, poté se přechází na cvičení na labilních plochách.

SENZOMOTORICKÁ STIMULACE

Bez názvuOrganismus každého z nás je neustále podrobován vlivům okolního prostředí, neboli takzvané aferentaci. V centrální nervové soustavě se tyto podněty podrobují neustále analýze a pokud z ní vyplyne, že je nutné na podněty reagovat, pak jsou po eferentních drahách vedeny impulzy k výkonným orgánům, takzvaným efektorům a těmi jsou především svaly. Příjem informací potřebných k hybnost a jejich zpracování a integrace v centrální nervové soustavě býva až po výstup projevující se svalovou činností souhrnně nazýván senzomotorika. Důležité informace pro svalovou činnost přicházejí jednak ze svalových proprioceptorů , šlach a kloubů, ale také z exteroreceptorů uložených v kůži.

METODIKA SENZOMOTORICKÁ STIMULACE

Senzomotorická stimulace má za úkol odstranění  a přesouvání odpovědnost za řízení pohybu na podkorová centra. K tomu, aby došlo k co nejefektivnějšímu zautomatizování pohybu je potřeba zvolit vhodnou sadu cviků, dostatečně cviky opakovat a snažit se je vhodně obměňovat. Senzomotorika také používá postupné zvyšování náročnosti cviků a záměrně odpoutává pozornost od prováděného pohybu. Fyzioterapeut musí vždy vybrat cvičební pomůcku, která je k danému cviku vhodná a sestavovat cvičební program tak, aby bylo přihlédnuto k možnostem a schopnostem i nemocného pacienta. Pro případ, že se daný cvik nepodaří provést správně nebo se držení nemocného pacienta nezlepší, nebo se dokonce i zhorší, je vhodné přehodnotit cvičební postupy. To znamená zkontrolovat stav periferních struktur, zařadit do programu méně náročné cviky nebo změnit cvičební pomůcky.

INDIKACE:

koleno a kotník,nedostatečná fixace pánevního svalstva u chronických vertebrogenních algických syndromů, vadné držení těla, idiopatická skolióza, mozečkové a vestibulární poruchy, poruchy hlubokého čití, prevence v rámci zdravotní tělesné výchovy

KONTRAINDIKACE:

kontraindikace při senzomotorické stimulaci v zásadě nejsou, ale technika není vhodná: akutních bolestivých a zánětlivých stavech, úplné ztrátě povrchového i hlubokého čití a při onemocnění CNS s projevy zvýšení spasticity.